LYSOHLÁVKY


  
 


     Nepřímé důkazy o rituálním využívání psychedelických hub obsahujících psilocybin existují už z prvního tisíciletí před Kristem. Představují je středoamerické nálezy kamenných sošek zobrazující plodnice hub, z jejichž nohou plasticky vystupuje ženský obličej. Písemné doklady z předkolumbovského období z oblasti Střední a Jižní Ameriky pochopitelně neexistují - nikdo ale nepochybuje, že místní indiánské kultury halucinogenní houby znali a užívali. První písemné zmínky lze nalézt až v rukopisech španělských mnichů působících na misiích v Mexiku v 16. stolení. Z konce 16. století pochází také popis masového pojídání omamných hub (které indiáni nazývali teonanácatl) při oslavě korunovace Montezumy II. Španělé se snažili původní obyvatele katolizovat a násilím je zrazovat od jejich houbových rituálů, což vedlo k tomu, že se houby začaly užívat tajně. Aktivní látky jsou psilocybin a psilocin, méně důležité jsou baeocystin a norbaeocystin. Psilocin je nestabilní a během sušení se rozkládá. Psilocybin je stálý (byl nalezen i v houbách starých 115 let).

Aplikace
     Lysohlávky se užívají peronálně, jí se přímo čerstvé nebo sušené. Průběh samotné intoxikace je značně specifiký. Po období latence ( několik minut až jedna hodina ) se nejdříve projevují somatické příznaky - zrudnutí obličeje, snížení srdeční činnosti, rozšíření zornic, pocení, bolesti hlavy, třesy ap., velmi výrazná bývá euforie, často během větší části intoxikace. Celková délka intoxikace je až 4-6 hodin, v závislosti na dávce a individuálních dispozicích. Lysohlávky mají poměrně nepříjemnou chuť, proto se užívají různé způsoby jak tuto chuť zakrýt - půl sklenice vody, tři lžičky medu, koření dle chuti (muškátový oříšek, zázvor...), rozemlít houby s kořením, všechno smíchat, vypít; rozmíchat s kakaem, nebo čokoládou; vylouhovat v horkém, silném čaji; rozmixovat v mixéru s pomerančovým džusem; pizza s houbami.

0.5g - 1g je velmi lehká dávka. Její účinek se projeví především lehkými změnami ve vědomí způsobujících smích, výřečnost a zvýšenou asociativnost. Je vhodná pro experimentátory zcela začínajících na poli psychedelických látek.
1g - 2g je středně lehká dávka. Při této dávce je již možné jasně cítit sílu svého vědomí, sílu okamžiku. Přesvědčíte se, že každá akce vyžaduje vaše bezprostřední rozhodnutí, že jste pány okamžiku. Můžou se dostavit jemné optické efekty, jako je detailní vidění, či jemné fraktály. Začátečník by tuto dávku rozhodně neměl překročit.
2g - 3g je střední psychedelická dávka. Při této dávce se již dá hovořit o psychedelii. Myšlení se začíná rozprostírat do šíří, v kterých se zračí Novost a Jinakost, tedy cosi zcela nepoznané. Může dojít k propadům v myšlení, kdy se v myšlenkách noříte, smysl se rozostřuje a nemůžete myšlení korigovat. Plynutí a splynutí sama se sebou, se světem. Můžou se vyskytovat i silnější optické efekty až halucinace.
3g - 4g je psychedelická dávka. Toto je už dosti silná dávka, která je schopna zcela strhnout vaše staré struktury myšlení a tím vás dát na pospas plynutí a přítomnosti. Takovýto stav může být velmi obtížné zvládnout. Silné halucinace a neustálé optické efekty jsou běžné. Myšlení je naprosto Jinaké (bohužel nedá se popsat).
4g a více je silná psychedelická dávka. Rozpad ega, celkový přerod osobnosti. Více nemá smysl popisovat - není to totiž takto zkratkovitě bohužel možné.


Účinky
     Lysohlávky vyvolávají euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu, pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny.

Chemie
     Chemickou strukturou rozličných psychoaktivních substancí se v padesátých letech začal zabývat dr. Albert Hofmann. Jeho cestu v objevování a izolování látek působících na lidský mozek odstartovalo náhodné objevení psychotropních účinků LSD-25, jenž synteticky vytvořil z izolovaných námelových alkaloidů (námel lat. Claviceps purpurea). Po znovuobjevení halucinogenních účinků některých druhů hub byl kontaktován R. Gordonem Wassonem, který jej požádal o chemickou analýzu. Po obdržení vzorků úspěšně izoloval indoly psilocin, psilocybin a baeocystin způsobující psychotropní účinky hub...

     Houby rodu Psilocybe, Panaeolus, Stropharia a Conocybe obsahují pouze jeden hlavní psychoaktivní princip - indolový alkaloid psilocybin. V menších koncentracích jsou v houbách přítomny další alkaloidy příbuzné s psilocybinem - psilocin a baeocystin,. Aktivní látky byly z přírodního materiálu v čistém stavu preparovány v roce 1958 A. Hoffmannem. Byla stanovena struktura a psilocybin a psilocin byly připraveny synteticky.
Psilocybin
Psilocin
Baeocystin
     Z pohledu organické chemie jsou tyto tři látky deriváty indololu (4-hydroxyindol + postranní ethylaminový řetězec). Podle jiného názvosloví se jedná o 4-hydroxyderiváty tryptaminu. Struktury psilocybinu, psilocinu a baeocystinu jsou příbuzné s přenašečem nervových impulsů serotoninem a s rostlinným halucinogenem DMT (dimethyltryptaminem).
Serotonin
DMT
     DMT se kouří nebo šňupe, protože není na rozdíl od psilocybinu účinný perorálně. Chemická struktura psilocinu je také podobné halucinogenu bufoteninu, který se vyskytuje v kůži některých ropuch.
Bufotenin
     Psilocybin je ester kyseliny fosforečné a psilocinu. Baeocystin je monomethylovaný analog psilocybinu. Bazická dimethylaminová skupinu v molekule psilocybinu vytváří s kyselou fosfátovou skupinou vnitřní sůl. Psilocybin je rozpustný ve vodě na slabě kyselý roztok. Psilocin není rozpustný ve vodě, rozpouští se však velmi snadno v okyselené vodě, kde vytváří sůl. Víno nebo ovocná šťáva jsou účinné prostředky na extrakci psilocinu a psilocybinu z houbového prášku. Psilocybin a psilocin mají stejné psychoaktivní účinky. V těle po konzumaci psilocybinu probíhá rychlá enzymatická defosforylace psilocybinu na psilocin. Psilocybin obsahuje objemnou fosforylovou skupinu, hmotnostně je proto psilocin 1,4 x účinnější než psilocybin. Psilocybin je poměrně stabilní sloučenina vyskytující se formě bezbarvých krystalů s bodem tání 196 oC po krystalizaci z methanolu. Psilocin existuje rovněž ve formě bezbarvých krystalů s bodem tání 174 oC. Psilocin je na rozdíl od psilocybinu citlivý na oxidaci vzduchem. Produktem oxidace psilocinu je intenzívní tmavé modré barvivo zatím neznámé chinonoidní struktury. Většina magických hub při poranění modrá. Silně modrají i staré houby. Do modrání plodnic hub nebo mycelia jsou zapojeny enzymy přítomné v tkáni houby. Enzym fosfatáza odstraní esterovou skupinu z psilocybinu za vzniku psilocinu a enzym oxidáza způsobí oxidaci psilocinu za vzniku modrého barviva. Modrání podporují ionty železa a mědi. Barvivo je velmi intenzívní, i silné zmodrání houby nemusí znamenat, že došlo ke poklesu obsahu účinných látek.

Izolace aktivních látek
     Průměrný obsah alkaloidů ve sušených magických houbách je 0,3 až 1,5 %. Při preparaci účinných látek se botanický materiál (plodnice, mycelium nebo sklerocium) usuší při teplotě do 35 oC a rozemele na prášek. Sušení se provádí v proudu vzduchu nebo za vakua. Houbový prášek se extrahuje za normální teploty alkoholem. Alkoholový extrakt se koncentruje odpařením za sníženého tlaku při teplotě 20-40 oC. Mastné látky se odstraní z odparku promytím petroletherem. Doprovodné neaktivní látky se odstraní extrakcí acetonem. Další balastní látky se separují rozpuštěním zbytku v nejmenším možném množství vody a srážením absolutním alkoholem nebo acetonem. Filtrát je koncentrován za sníženého tlaku. Další purifikace je provedena sloupcovou chromatografií na práškové celulóze. Eluce alkaloidů z chromatografické kolony je provedena butanolem nasyceným vodou. Frakce vycházející z kolony jsou testovány na obsah aktivních látek s využitím Kellerova činidla (činidlo je směs ledové kyseliny octová, chloridu železitého a koncentrované kyseliny sírová). První ze z kolony vymývá psilocybin. S Kellerovým činidlem poskytuje psilocybinová frakce jasně modrou reakci. Psilocin je obsazen v méně pohyblivé zóně. Psilocin vykazuje fialovou barevnou reakci s Kellerovým činidlem. Odpařením butanolových frakcí za vakua se získá psilocybin a psilocin. Závěrečné čistění psilocybinu a psilocinu se provede krystalizací z methanolu.

Toxicita psilocybinu
     Jedovatost psilocybinu, psilocinu a psilocybinových hub v tělesném smyslu je nepatrná. Psilocybin je mnohem méně toxický než aspirin nebo nikotin. Slabá dávka představuje 6 mg perorálně, střední dávka 10 mg a silná psychedelická dávka psilocybinu je 20 mg. Průměrně váží člověk 85 kg. Silná psychedelická dávka představuje 0,25 mg na 1 kg tělesné hmotnosti. Při pokusu na myších nezpůsobily dávky psilocybinu intravenózní injekcí žádný úhyn pokusných zvířat do 200 mg /kg hmotnosti.

Biosyntéza psilocybinu
     Důvod proč houby vytváří psilocybin není znám. Není ani jasné k čemu je houbě psilocybin prospěšný. Psilocin a psilocybin jsou obsaženy v plodnicích hub (v třeni i v klobouku), ve sklerociích i v myceliu. Sklerocium je zvláštní kompaktní forma mycelia připomínající hlízy. Při biotechnologické přípravě psilocybinu není třeba pěstovat houby, stačí kultivace mycelia ve tmě v živných mediích (submerzní kultivace). Psilocybin vzniká v myceliu a není uvolňován do roztoku. Na konci kultivace, která trvá při teplotě 25 oC 15-40 dní je mycelium separováno filtrací. Živná media jsou zředěné vodné roztoky cukrů, zdrojů asimilovatelného dusíku, minerálních a růstových látek. Používají se glukóza a fruktóza, sladový extrakt, kvasnicový extrakt, bramborový vývar, hydrolyzáty bílkovin, jantaran amonný, tryptofan, dihydrogenfosforečnan draselný, sírany hořečnatý, železnatý, zinečnatý a měďnatý. Charakteristickou vlastností houbových kultur je sterilita a přístup vzduchu. V jednoduchém provedení se jedná o kultivaci v třepaných nebo míchaných baňkách uzavřených vatovou zátkou. Biosynteticky je psilocybin odvozen od tryptofanu a tryptaminu. Tryptofan je jednou z esenciálních aminokyselin. Esenciálních aminokyselin je omezený počet a jsou stavebními prvky bílkovin. Sekvence biosyntézy psilocybinu v submerzní kultuře mycelia Psilocybe cubensis probíhá podle reakčního schématu:
     Molekula tryptofanu vyžaduje následující modifikace, aby proběhnula proměna na psilocybin: dekarboxylace, N-methylace, 4-hydroxylace, a O-fosforylace. Tato biochemická cesta byla prokázána pokusy s intermediáty se značkovanými atomy vodíku a uhlíku H3 a C14. Přidáme-li psilocin nebo tryptofan do kultury jsou tyto intermediáty adsorbovány z roztoku myceliem a přeměněny na psilocybin. Psilocin je předposlední stupeň při tvorbě psilocybinu. Baeocystin je varianta biosyntézy při které byla methylace tryptaminu ukončena v prvním stupni monomethyl derivátu. V živých houbových kulturách bylo nalezeno kolem 20 různých indolových metabolitů.




   





1) Otravy faloidní
     Otrava faloidními látkami se objevuje dost pozdě po požití pokrmu z hub, za 6 hod. zpravidla za 10 hod., ale i za 24 hod. i déle. Současně se dostavují průjmy a zvracení, trvající dva dny a dvě noci. Potom nastane zdánlivá úleva, nemocný je malátný a vyvíjí se u něho žloutenka. Ztrácí vědomí a neléčen umírá na otravu, obyčejně pátý den, na nedostatečnou činnost jater a na poškození ledvin. Léčení je složité, nemocný musí být bezpodmínečně v nemocnici; při včasném zahájení odborného léčení (do 36 hodin) je možné i úplné uzdravení. Jed je obsažen v muchomůrce zelené (amanita phalloides) a jejích příbuzných. Jejich jedovaté látky jsou rozdělovány do dvou skupin, a to na amatoxiny a falotoxiny.

2) Otravy muskarinové
     Příznaky muskarinové otravy se dostavují dost brzo po požití a vyznačují se především nápadným sliněním a pocením. Nemocný se dusí, má poruchy vidění, zůžené zorničky, bolesti v břiše, průjmy, pocení. Nemocný nejprve zčervená, pzoději zbledne a třese se chladem. Srdce nejprve zrychluje tep, později naopak zpomaluje. Houby, které tyto otravy působí, jsou zejména: muchomůrka červená (amanita muscaria), muchomůrka královská (amaniita regalis), vláknice začervenalá (inocybe patouillardii) a některé bílé strmělky (clitocybe), např. strmělka odbarvená (clitocybe dealbata), ale i jiné druhy jedovatých hub.

3) Otravy psychotropní
     Halucinogení nebývají u nás časté (ale hlavně o nich je celý zbytek tohoto sajtu). Naopak otravy tzv. mykoatropinové jsou i u nás dost časté. Působí je jedy obsažené v muchomůrce panterové (tygrované) (amanita pantherina), event. v muchomůrce červené, či královské. Otrava se projevuje asi za 2 hodiny. Projevy postiženého připomínají opilost. Mnoho a hlasitě mluví, nápadně se pohybuje, někdy je i agresivní. V některých případech upadá do mrákotného stavu, má halucinace, probouzí se, až konečně usne. Bývá velmi vyčerpán a uzdravení přichází brzy a většinou bez následků.

4) Otravy ledvinové
     Při nichž jsou silně poškozeny ledviny, působí některé druhy pavučinců, hlavně pavučinec plyšový (cortinarius orellanus). Otrava touto houbou byla již i u nás zaznamenána. Otrava se projevuje až po čtvrtém dni, event. i za několi týdnů. Otrava může být akutní (podle množství požitých hub) nebo chronická, končí však akutní nebo pomalou otravou organismu a často smrtí. Léčení je možné jen v nemocnici a je velmi obtížné. Dobře si prohlédněte obrázek pavučince plyšového a nesbírejte žádné podobné pavučince k jídlu.

5) Otravy termolabilními látkami
     Působí houby požité za syrova a obsahující termolabilní jedy, jako je např. hřib satan (boletus satanas). Malý kousek syrové houby způsobí silné zvracení. Po tepelné úpravě je satan jedlý. Podobně v menší míře mohou působit i jiné druhy hub. Syrové houby není vhodné pojídat ani jako salát. Nebezpečnější jsou otravy jedy termostabilními. Jejich představitelem je jed v závojence olovové (entoloma sinuatum) nebo závojence vmáčklé (entoloma rhodopolium). Prudké průjmy působí zvonovka jarní (nolanea verna). Obtíže žaludeční a střevní vznikají po požití pečárky (žampiónu) zápašné (agaricus xanthoermus) a dalších druhů hub.

6) Nepravidelné otravy
     Nazýváme takové, které působí celá řada hub, ale ne každému a ne vždy. Závisí to na odolnosti jednotlivců a na množství snědených hub. Jsou to například některé druhy palčivých holubinek nebo ryzců, ale také i václavka obecná (armillaria melea), některé čirůvky, např. čirůvka masitá (tricholoma pessundatum), čirůvka odlišná (tricholoma sejunctum), čirůvka sírožlutá (tricholoma sulphureum), čirůvka sálající (tricholoma aestuans) a mnohé jiné.

7) Potíže působené tuhými houbami
     Nejsou otravami v plném slova smyslu a tyto druhy hub nemají žádné jedovaté látky, ale tuhá dužina působí obtíže ze špatného trávení. Je to např. i jedlá populární liška obecná (cantharellus cibarins), různé druhy kuřátek, různé jedlé choroše, např. choroš šupinatý (polyporus squamosus), choroš sírový aj. Jsou jedinci, kteří nesnášejí houby vůbec, a to proto, že jejich organismus je nedovede dobře strávit.

8) Otravy čachratkou a ucháčem obecným
     Zjistilo se, že často opakovaná konzumace pokrmů z čechratky podvinuté (paxillus involutus) může přivodit akutní i chronické poškození ledvin, event. i rozpad červených krvinek, ačkoli houba nemá žádnou toxickou látku (tedy není jedovatá). Onemocnění je alergického původu a zřejmě vzniká jen u někoho. Ucháč obecný (gyromitra esculenta). Příčinou otrav je jeho jedovatá látka (gyromitrin), která se tepelnou úpravou nebo dlouhým sušením z 99% odstraňuje. Většina lidí jej tedy požije bez úhony, ale byly i smrtelné případy po otravě ucháčem obecným, nedostatečně upraveným. Obě houby jsou tedy zdánlivě jedlé, ale velmi nebezpečné.

9) Otravy spojené s pitím alkoholu
     Jsou houbařům známé. Na některé pokrmy z hub nesmíme pít alkohol, jinak se dostaví značné potíže zažívací, srdeční a psychické. Zejména je to hnojník inkoustový (coprinus atramentosus) a jiné druhy hnojníků.

10) Otravy ze zkažených (nahnilých) hub
     Podobají se otravám zkaženým masem. Příčinou jsou jedy vznikající rozkladem houbových bílkovin při zapaření apod. Také je třeba upozornit na možnost usazování jedovatých látek na povrchu plodnic jedlých hub. Jde o postřiky, které se používají k hubení škůdců.

První pomoc při otravě houbami
     Při otravě houbami nebo při podezření na ni voláme ihne lékaře nebo postiženého odvezeme do nemocnice. Nemocný se musí snažit o vyprázdnění žaludku nuceným zvracením. Dále je vhodné požít šaratici nebo jiné projímadlo. Dobré je podávat hodně tekutin (mléko, pitnou vodu nebo minerálku), nikoliv však alkohol v žádné podobě. Zbylé houby, části jídla nebo i zvratky je nutné ponechat pro zjištění druhu houby, což umožní nasazení správné léčby s velkou nadějí na rychlé uzdravení.




Jak je poznat


Český názevAktivní látky (1g)Roste a nalézá seKloboukDužinaLupenyTřeňFoto
Lysohlávka kopinatá10-11 mg psilocybin, 0,9-3,4 mg baeocystin-od srpna do října, místy v houfech, celkově roztroušeně, ve vysoké trávě, na kravských pastvinách i na loukách, v parcích, na okrajích cest, v příkopech
-neroste přímo na zvířecím trusu
-široký 5-20 mm, výška 1-2 cm
-zelenavý, zelenožlutý, zelenohnědavý, tmavě olivově šedohnědý, později bledě okrově žlutavý
-tvar ostře kuželovitý s malou ostrou bradavkou na vrcholu, nikdy se nerozvinuje, okraj zakřivený dovnitř, lehce třásnitý, později lehce rýhovaný, za sucha lepkavý, když zvlhne je slizký
-bělavá, zaokrovělá, voní krořenně, někdy až nepříjemně-ke třeni celou šířkou přirostlé, bělavé, olivově šedé, brzy relativně vysoké, tenké, středně husté-tlustý 2-3 mm, 6-10 cm vysoký
-bělavý, žlutavý, okrově hnědavý, s věkem tmavne, u kořene často modrozelený, při poškození nemodrá
-tence válcovitý, křivolaký (vlnitý) a pevný, nemá závoj (můžou být viděny stopy po závoji), u země rozšířenější
Lysohlávka česká8,5-9,3 mg psilocybin-od konce října do prosince, místy houfně, celkem však vzácně, na tlejících větévkách, dřevěných zbytcích a kouscích dřeva vlhkých lokalit-široký až 3 cm
-oříškově až kávově zažloutlý, pak žlutavě béžový, s šedoolivovými až modrozelenými skrvnami, také bývá celý sytě temně zelený nebo modrozelený
-tvar v mládí tupě kuželovitý, někdy s vyniklým hrbem, pak sklenutý s hrbatým středem, někdy i bradavkovitým, za vlhka lepkavý až slizký, za sucha hladký, mírně lesklý, slabě hygrofánní, okraj je tenký za vlhka lehce rýhovaný
-bělavá s béžovým nádechem, voní houbově a po tlející trávě či nasládle trouchnivě, zpočátku je vůně silnější a ostřejší-ke třeni přirostlé a krátce sbíhavé, pleťově béžové, béžově zahnědlé, pak hnědavé s tendencí modrozelenat, konečně tmavohnědé, jsou tenké, méně husté, střídavé, k okraji klobouku ztenčené-tlustý 2-3 mm, 6-8 cm vysoký
-zabarvením podobný klobouku, však vždy světleji béžově zaokrovělý s modrozelenými stíny a skvrnami, bývá též celý modrozelený
-tence válcovitý, křivolaký, pevný a pružný, hladký, lysý, slabě rýhovaný, u země mírně ztloustlý, často srůstající
Lysohlávka tajemnáneměřeno - asi jako u lysohlávky české-v září, říjnu, někdy počátkem listopadu
-na trouchnivějících dřevěných zbytcích, na větvičkách listnatých dřevin, v porostu dubů, habrů, javorů
- v dobrých podmínkách houfně
-3 (5) cm široký
-v mládí skoro polokulovitý či široce zvonkovitý až skoro ploše rozložený, se středem mírně tupě vypouklým a s okrajem v mládí tenkým, podehnaným, později zvlněným až ohrnutým, jen lehce rýhovaným, nebo nerýhovaným
-pevný, pružný, kompaktní
-pokožka mírně hygrofanní, za vlhka kávově hnědá, šedohnědá, často s olivovými odstíny, někdy později celá nepravidelně až měděnkově nazelenalá
-suchá je okrově či slámově žlutavá s olivovými odstíny až měděnkově zelenými skvrnami, nebo také špinavě kávově bílá
-bledá, bělavá, v koře třeně i zažloutlá, či zahnědlá s tendencí k modrání zejména ve spodní části třeně
-voní kořenně, směsí vůně rozdrcené tráci a slabě ředkvičkové
-chuť lehce nahořklá po ředkvičkách, někdy až štiplavá
-nízké, tenké, dosti husté, ke třeni tence připojené až přirostlé, někdy i čárkou sbíhavé (normálně nesbíhavé!)
-zprvu špinavě žlutavě zahnědlé, pak hnědé až tmavě čokoládově hnědé ve zralosti
-na ostří bělavé
-až 10 cm dlouhý a 0,5 cm široký
-tence válcovitý, stvolitý, přímý nebo různě pokroucený, nepravidelně od shora se ztenčující, nahoře lehce rýhovaný
-dutý, pevný, v mládí s bělavou kortinou v horní části a s podélnými vlákny po délce třeně, jež otlakem modrozelenají
-bělavý, nazelenale bělavý až šedožlutavý, od báze s tendencí modrat
Lysohlávka modrající3,2-16,8 mg psilocybin, 2-5,1 psilocin, 0,1-0,5 mg baeocystin-v září a říjnu na zahnívajících dřevěných zbytcích v listnatých lesích, ve velkých skupinkách, málokdy osaměle, poměrně vzácná-běžně 1,5-4 cm, občas až 7,5 cm
-kávově hnědý, slizký, okrově až slámově žlutý, lysý, lesklý
-zvolna modrající na otlačených místech
-zprvu polokulovitý, pak sklenutý až ploše rozložený s mírně vypouklím středem, hygrofanní, okraj je podehnaný, pak rovný tenký, nerýhovaný nebo jen s naznačeným rýhováním
-žlutavá až zarezlá, voní kořenně, později i houbově, má slabý sklon k modrání na otlacích a stárnutím, zejména ve spodní části třeně-ke třeni tence připojené až přirostlé, nesbíhavé, zprvu jsou špinavé se žlutým nádechem, pak hnědavé až tmavě čokoládově hnědé, jsou tenké, úzké, husté-tlustý 2,5-6 mm, 3-8 cm vysoký
-nažloutlý, v mládí má ve vrchní částo bělavou kortinu (pavučinku), zanechávající podelná vlákna na třeni, která modrají stářím nebo otlačením
-dutý, válcovitý, od shora dolů zvolna ztenčený, poměrně rovný, někdy i zakřivený
-celý odspoda zvolna modrá
Lysohlávka měděnková-aktivita nepodložena-některé zdroje uvádějí, že obsahuje indoly a že došlo k psychotropním otravám, ale větší část zdrojů hovoří proti a pokládá je za jedlé-srpen až listopad na pařezech, tlejícím dřevu jehličin, hojně-v mládí polokulovitý, později vypouklý až plochý, 3-10 cm široký
-měděnkově zelený, pak s okrovými skrvnami, ve stáří celý okrový, řídce bíle šupinatý, pokrytý silnou vrstvou slizu, na okraji ověšený zbytky závoje, s pokožkou dokonale slupitelnou
-zelenavě bílá, později krémová, neměnná
-chuť mírná, vůně nevýrazná
-husté, připojené, bělavé, pak fialově šedé až čokoládově hnědé, ostří bělavé a vločkaté-válcovitý, dutý, slizký, zelený nebo zelenomodrý, nad prstenem holý, pod ním bělavě šupinkatý
-závoj blanitý, zelenavý, prsten úzký, blanitý, odstávající, hnědý, mizivý
Lysohlávka černohnědá-aktivita není zmáma-od začátku léta (časně z jara) do podzimu v lesích na humuse, zetlelém smetí a také v trávě a mechu na mrvených místech, vzácně-široký 5-20 mm
-zpočátku polokulovitý, s věkěem záhly sklenutý, pak ploše sklenutý a nakonec plochý
-může mít malý hrbolek
-povrch hladký, za vlhka slizký
-okraj za vlhka průsvitně rýhovaný, za sucha neprůsvitný
-temě červenavě hnědý až okrový, hygrofanní, při sušení blednoucí do světle šedohnědé až šedavě hnědé
-bez zápachu-přirostlé až krátce sbíhavé, středně husté, tenké až středně silné
-světle šedohnědé, se zráním výtrusů až velmi temně červenavě hnědé
-dlouhý 15-40 (50) mm, 1-2 mm široký
-většinou stejnoměrně silný, ubáze někdy mírně ztluštělý, často zakřivený
-červenavě hnědý až téměř stejnobarevný s kloboukem
-povrch suchý, hladký nebo pokrytý několika roztrouěenými, záhy mizejícími vlákénky
-závoj řídce vláknitý, záhy mizející
Lysohlávka ověšená-aktivita neznámá, uváděna jako nejedlá-od května do října na mrvenkých místech, polích a u cest, vzácně-široký 1-2 (3) cm, velice hygrofanní, za vlhka kaštanově hnědý, velmi slizký s loupavou pokožkou, za sucha cihlově oranžový, v mládí ověšený zbytky závoje-zanedbatelná-široce přirostlé, dosti husté, nejpr bledé, pak masově červené, konečně rezavě červenější, na ostří bledší-dvakrát delší proti klobouku, 2-3 mm tlustý
-hladce, leskle, bledě vláknitý
-světle hnědý
-
Lysohlávka výkalová-pravděpodobně neaktivní-červenec až říjen na kravském a koňském trusu
-jednotlivě i ve skupinkách
-široký 1-3 cm, sklenutý nebo polokulovitý
-okraj někdy jemně třásnitě lemovaný, často až do poloviny průsvitný a rýhovaný
-oranžově hnědý, až červenavě hnědý, hygrofanní
-za vlhka slizký, na větší části hladký, u okraje pokryt žlutohnědými vlákenky
-tenká, barevně téměř shodná s kloboukem-přirostlé, široké, středně husté
-šedavě hnědé, později purpurově hnědé až černé
-dlouhý 2-6 cm, 1-3 mm široký
-téměř stejnoměrně silný
-žlutý až žlutavě hnědý
-povrch suchý, pokrytý tenkými vlákenky
-závoj tenký nebo chybí
Lysohlávka plevnatá-aktivita nepodložena, spíše neaktivní-od června do října na dřevěné drti a smetí, nikdy přímo v trávě-široký (0,4) 0,8-2 (4) cm široký
-z počátku ploše sklenutý až sklenutý, později téměř plochý
-špinavě hnědý, hygrofanní, blednoucí do žlutavě hnědé
-povrch hladký, průsvitý, rýhovaný, za vlhka slizký
-často ozdoběný křehkými, záhy mizejícími zbytky závoje
-zanedbatelná-přirostlé, červenožluté až matně zrzavé s bílým ostřím-dlouhý 5-12 mm, 1-4 mm široký, ozdobený shluky vláken, stejnobarevný s kloboukem, u báze spíše temně červenavě hěndý, nad pavučinkou světlejší
-závoj vláknitý
Lysohlávka mrvní-středně aktivní-nejčastěji v říjnu a listopadu
-na koňském hnoji, na travnatých plochách, nebo bohatých půdách
-často ve velkých kruzích
-široký (0,5) 1-2,5 (3,6) cm, zpočátku kuželovitý až sklenutý, nekdy téměř zvonovitý, později ploše sklenutý, s charakteristickým ostrým zašpičatělým hrbolkem
-povrch hladký, u okraje někdy průsvitně rýhovaný, za vlhka slizký
-bledě červenavě hnědý, medový až okrový, hygrofanní, při schnutí blednoucí do žlutavě olivové až žlutavě nahnědlé
-bělavá až medově zbravená, při poranění modrající-přirostlé, někdy zoubkem připojené nebo vykrojené a zoubkem sbíhavé
-zpočátku bělavě žlutočervené, dospělosti někdy temně purpurově hnědé s bělavým ostřím
-dlouhý (2) 4-6,5 (9) cm, (0,5) 1-3 (4) mm široký
-stejnoměrně silný, někdy u báze ztluštělý
-zpočátku bělavý, záhy červenavě hnědý nebo medově zbarvený, někdy se šedavě modrozelenavým nádechem
-pokryt shluky bělavých vláken, případně v horní části s poměrně vytrvalým, hustě vláknitým nebo blanitým límečkem
Lysohlávka domácí-aktivita neznámá-jednotlivě i pospolitě na bázi stébel tlející trávy, někdy na tlejících větvých, přazích nebo úživných půdách
-velmi rozšířená, od června do zimy
-široký (0,5) 1-2 cm, zpočátku polokulovitý až sklenutý, později ploše sklenutý až téměř plochý, s malým hrbolkem
-červenavě hnědý, až cihlově hnědý, hygrofanní, blednoucí do slámově žluté
-okraj za vlhka až téměř k temeni průsvitně rýhovaný, za sucha neprůsvitný, někdy ozdobený bělavými šupinkami
-zanedbatelná-přirostlé až krátce sbíhavé, červenavě hnědé až purpurově šedohnědé, se stejnobarevným ostřím-dlouhý 2-4cm, široký 1,5-2 mm
-stejnoměrně silný, zvlněný, dutý, bělavý až červenavě hnědý, u báze ozdobený bělavými až hnědými vlákny
-závoj vláknitý, záhy mizející
Lysohlávka hnojní-pravděpodobně neaktivní-jednotlivě i pospolitě na koňském trusu a dobře hnojených půdách
-od jara do podzimu
-široký 1-4cm, zvoncovitě polokulovitý, sklenutý až ploše sklenutý, někdy s malým hrbolkem, u starých plodnic plochý
-okraj za vlhka rýhovaný, často až zdobený zbytky závoje
-skořicově hnědý za vlhka až sinavě hnědý, bledne do okrově nebo žlutavě hnědé, u temene zůstává hladší
-povrch hladký, za vlhka lepkavý až částečně slizký
-bílá, mírná, slabě hnojně páchnoucí-přirostlé až krátce sbíhavé, husté, široké
-zpočátku žlutavé, se zráním výtrusů až temně hnědé
-dlouhý 2-4 cm, ale i delší, 1-3 mm široký
-světle žlutavý až nevýrazně bělavý
-povrch pokryt jemnými suchými vlákny
-tuhý, zpočátku vyplněný dření, později dutý
-závoj jemně blanitý, později opadávající, ve střední nebo spodní části třeně zanechávajícívláknitou pavučinku, obvykle tmavou díky napadaným výtrusům
-
Lysohlávka drobná-aktivita neznámá-jednotlivě až pospolitě, někdy témě v trsech na narušených půdách, bohatých na dřevěnou drť, na hranici jehličnatého lesa a pole
-léto, začátek podzimu
-široký 5-25 mm, zpočátku sklenutý, někdy s naznačeným hrbolkem, záhy ploše sklenutý až téměř plochý, často s vlnitým okrajem
-povrch hladký, za vlhka slizký, podél okraje průsvitně rýhovaný
-okraj může být zdobený vláknitými zbytky závoje
-kaštanově hnědý až červenavě hnědý, u okraje světlejší, hygrofanní, při sušení blednoucí do slámově nebo špinavě žluté
-zanedbatelná-přirostlé až připojené, zpočátku špinavě vínově hnědé, později temně purpurově hnědé-dlouhý 15-50 mm, 1-2 mm široký
-na vrcholku charakteristicky ztluštělý, pod ním užší, u báze opět ztluštělý
-tuhý, dutý, pokrytý shluky jemných šedavých vláken, směrem k bázi tmavší
-nečistě žlutavý, dole do hněda
-závoj vláknitý, s věkem se rozkládá, zanechává zbytky
-
Lysohlávka polokulovitá-není aktivní-jednotlivě i pospolitě na kravském a koňském trusu
-od jara do podzimu
-široký 1-4 cm, polokulovitý až sklenutý, starší až ploše sklenutý
-tence masitý, okrově nebo bledě citrónově žlutý, velmi slizký, oschlý hladký a lesklý
-za vlhka lepkavý až slizký
-pevná, bledě žlutohnědá-přirostlé, široké, středně husté až husté, jeden až dva lupeny jsou krátké
-zpočátku šedavé, později purpurově hnědé
-ostří stále bledé až bělavé
-dlouhý 3-12 cm, 2-5 mm široký, stejnoměrně silný, v odlní části někdy mírně ztluštělý
-bělavý až téměř stejné barvy jako klobouk, v dolních dvou třetinách lepkavý až slizký
-závoj lepkavý, zanechávajíc pavučinku, která záhy tmavne
Lysohlávka srbská-středně až silně aktivní-na tlejícím dřevu nebo na půdách bohatých na dřevěnou drť
-v listnatých, nebo smíšených lesích, pod bukem lesním nebo jedlí
-široký 1-3,5 cm, zpočátku sklenutý až zvoncovitý, často pokroucený, pzoději ploše sklenutý až plochý
-za vlhka slizký, okraj za vlhka průsvitně rýhovaný, za sucha neprůsvitný, se stářím plodnice se záhy nepravidelně zvedá
-při poranění modrající
-červenavě hnědý až hnědavě žlutý, hygrofanní, při sušení blednoucí do šedavě žluté, okrově nebo slámově žluté
-při poranění modrající-přirostlé až připojené, čokoládově až purpurově hnědé s bělavým ostřím-dlouhý 2-6 cm, 1,5-5 mm široký
-stejnoměrně silný, nebo u báze ztluštělý, bělavý, bělavý s hnědými skvrnami, při poranění modrající, v dolní části pokrytý shluky bílých vláken
-závoj jemně vláknitý, záhy mizející
-
Lysohlávka šupinatá-aktivita nejasná, pravděpodobně nejedlá-roste jednotlivě nebo v řídkých skupinách na loukách a ve smíšených lesích s olší
-koncem léta a na podzim
-široký 3-8 cm, zpočátku kuželovitý až tupě kuželovitý s podehnaným okrajem, záhy široce zvonovitý až sklenutý, často s kuželovitým hrbolkem
-za vlhka slizký, rychle osychá, celý žlutavě hnědý až oranžově hnědý
-zpočárku zdobený podél okraje šupinkami, ale záhy hladký, bez jakýchkoli zbytků závoje
-poměrně tenká, za vlhka vodově hnědá-přirostlé až zoubkem připojené a zoubkem sbíhavé
-středně husté až husté, dva až tři lupeny jsou krátké
-zpočátku nevýrazneě modravě šedé, později šedavě hnědé, v dospělosti purpurově hnědé
-dlouhý 6-12 cm, 4-8 mm široký, stejnoměrně silný, nebo u báze mírně ztluštělý a zakřivený, poněkud křehký a dutý
-u špičky bělaý, pod límečkem špinavě hnědý až sytě žlutohnědý
-povrch pokrytý pomíjívymi, nevýrazně bělavými až hnědavými zakroucenými šupinkami
-z báze často vybíhají oranžově žlutohnědé rhizomorfy
-závoj blanitý, křehký v horní části třeně zanechávající blanitý límeček, kt. je zvrchu čárkovaný
-často zbytky límečku, u starších plodnic mizí
Lysohlávka otupělá-středně až silně aktivní
-příliš nemodrá, obsahuje málo psilocinu
-koncem léta a na podzim v travnatých, na živiny bohatých místech, u cest, u polí
-nikdy na trusu, ačkoli na hnojených loukách
-široký 5-30 mm, zpočátku kuželovitý, později sklenutý, zvonovitý, někdy ploše sklenutý, vždy bez špičatého hrbolku, ale někdy s nízkým hrbolkem
-hladký, u okraje průsvitně rýhovaný, za vlhka slizký
-na okrajích mohou být zbytky závoje
-temně šedavě hnědý až skořicově hnědý, při sušení blednoucí do slámově nebo světle žluté
-při poranění se někdy zbarvuje do modra-přirostlé, někdy krátce sbíhavé
-při sušení se snadno odtrhnou od třeně
-v dospělosti čokoládově hnědé s bělavým ostřím
-4-7 (13) cm dlouhý, 2-3 mm široký
-bílý až žlutý až žlutavě hnědý, stejnoměrně silý, přímý nebo zakřivený, charakteristicky tuhý, chrupavčitý, ozdobený shluky vláken a zbytky závoje
-závoj jemně vláknitý, křehký, v hroní části třeně jen vzácně zanechávající pavučinku
Kropenatec lemovaný1,5-6 mg psilocybinu, 0,01-0,05 mg baeocystinu-na jaře a podzim, na pastvinách, trávnících, loukách a při okrajích cest, na hnojené půdě a kompostu, osaměle i ve skupinkách až čtyř plodnic-poměrně velký, široký 2-6 cm
-hygrofanní, za vlhka hnědý, načervenale hnědý, či skořicově hnědý, osycháním bledne, získává žlutohnědé, bleděžluté ři bělavé zabarvení, okraje zůstávají po celou dobu tmavé
-zpočátku je nízce kuželovitý či nízce sklenutý, postupem se objevuje tupý hrbol, nakonec je ploše rozložený (často pozdvihnuté okraje), je hladký i svraštělý, časem se někdy objevují šupiny, není slizký
-tenká, nahnědlá-ke třeni buď celou šířkou přirostlé, nebo přirostlé, někdy odsedlé
-zpočátku bledě hnědé, později načervenalý nádech, pozvolna přecházející v červenou, okraje jsou bílé, na ploše jsou lupeny skvrnité
-tlustý 3-5 mm, 5-10 cm vysoký
-hnědý až narudle hnědý, často zaprášený od spor
- rovný, na obou koncích někdy mírně kuželovitý, dutý, ale ne křehký, obvykle celý podélně žlábkovitý
Kropenatec parabolický 1,9 mg psilocybin-roste od léta do podzimu na jakémkoliv druhu hnoje-široký 1-4 cm
-šedý, šedohnědý, při sušení bledne
-zvoncovitý, obcykle hladký, někdy hrbolatý, bílé zbytky na okrajích
-velmi tenká-celou šířkou přirostlé
-šedohnědé až černé, konce mají nádech do běla
-tlustý 1-3 mm, 5-12 cm vysoký
-šedivý, na obou koncích bledne, rovný, poprášený
Kropenatec zvoncovitý1,5-7,5 mg psilocybin-od poloviny léta do podzimu, na kravských pastvinách a zejména na koňském hnoji-široký 2-4 cm
-za vlhka hnědošedý, olivověšedý nebo šedý, osycháním bleděžlutý, bleděolivový, nebo bleděžlutohnědý
-kuželovitý, zvoncovitý, tvar se věkem příliš nemění, není slizký, za sucha se leskne, je rovný, nebo lehce zvrásněný, praská, tvoří šupinky
-na okrajích pozorovatelné malé, bílé, vlnité zbytky závoje
-tenká, velice křehká-ke třeni celou šířkou přirostlé nebo přirostlé, mohou být odsedlé, husté
-nejdříve jsou šedé, později černají, konce mají nádech do běla
-tlustý 1-3 mm, 5-15 cm vysoký
-šedivý nebo šedohnědý, skoro černý
-rovný, u vrcholu někdy silnější, křehký, nepatrně poprášený