DURMAN

     


     Halucinogenní účinky Durmanu byly tradičně využívány jak ve Starém, tak v Novém světě. V Indii byla tato rostlina pokládána za účinné afrodiziakum. Dlouhé trubkovité květy posvátného durmanu byly falickým symbolem, plody s velkým počtem semen symbolem plodnosti. O durmanu se tvrdilo, že zbavuje ženy studu a semena se jim proto někdy tajně podávala do jídla. Podobně ale mohli dopadnout i muži, kterým indické tanečnice sypaly semena durmanu do vína. Jejich oblouznění hosté prý pak vyzradili každé tajemství. Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům. Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice "před odletem na sabat", tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny. Většina druhů pochází zřejmě z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí. Durman je zastoupen asi 20 jednoletými až víceletými bylinami z čeledi Solanaceae, lilkovitých. Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen. U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, někdy zvaný "panenská okurka". Je to jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou. Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová. Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.

Aplikace
     Jak již bylo zmíněno, ve středověké Evropě byl durman důležitou součástí čarodějných lektvarů, ale i "nápojů lásky" a tzv. vykuřovadel. Využíval se však i ve Střední Asii, Indii, Pákistánu a Afghánistánu, kde byl cenným lékem např. při poruchách erekce. V těchto oblastech se rozemletý prášek ze semen ještě nyní přidává do vína a lihových nápojů i cigaret nebo marihuany. V Tanzanii jej přidávají do piva "pombe", aby se zvýšil jeho opojný účinek. Ve výjimečných případech se žvýká společně s betelem. U některých kmenů Indiánů, například Aztéků, patří durman mezi posvátné halucinogeny a má velký význam při zasvěcovacích rituálech. Jiné kmeny používají kořen durmanu jako přísadu halucinogenního nápoje "wysoccan", případně kořeny žvýkají a nebo si prášek z něho dávají do očí. Další možností je přidávání kořenů, semen a listů durmanu do nápoje "tesquino" připraveného z kukuřice, takto ho používají mexičtí indiáni Tarahumarové. Durman také patří především mezi léčivé rostliny, s ohledem na jeho jedovatost je ale třeba maximální opatrnosti. První poznatky pocházejí od známého čínského lékaře Li Š´čena (16. stol.), který květy a semena durmanu doporučoval používat vnitřně při nachlazení, nervových potížích, ale spolu s konopím a vínem také jako anestetikum. Také Indové stále používají durmanu při léčení horeček, nádorů, kožních a nervových onemocnění a průjmů. Setkáváme se s tím, že se jeho listy kouří pro zmírnění astmatických a jiných plicních potíží. V tradiční medicíně Starého světa se užívá rovněž nálev nebo odvar z listů, a to při pohlavní nedostatečnosti, ale i léčbě bronchiálního astmatu. Výtažek z této rostliny s konopím a vínem byl také považován za vhodné anestetikum při chirurgických zákrocích. Také v některých indiánských kulturách durman sloužil jako analgetikum při operacích v jejich chrámech. Odhaduje se, že v některých případech mohl narkotický spánek způsobený durmanem trvat až několik dní. Američtí šamani a léčitelé považovali durman za účinnou léčivou rostlinu, která tlumila různé typy bolestí. Indiánské ženy ho užívaly např. při porodu. Španělský lékař a přírodovědec Hernández se ve svém díle zmiňuje o léčebné směsi, jejímž základem byl durman, a která se doporučovala k léčbě revmatismu. K léčebným účelům pěstují někteří Indiáni kmeny durmanů napadené virem, které vyrůstají do monstrózních forem a také v nich zřejmě dochází k chemickým změnám. Podle místních šamanů jsou tyto rostliny vhodnější pro léčení nemocných.

Účinky
     Vzhledem k obsahu atropinu a skopolaminu, působí tato droga jako typický deliriogen - má intenzivní centrální anticholinergní vlastnosti, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou a snahou po intenzívním pohybu a vznikem zrakových, sluchových a čichových halucinací. Tyto halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení. Halucinogenní účinky se projevují v přechodu mezi vědomím a spánkem, jsou způsobeny především skopolaminem (atropin a hyoscyamin zde hrají spíše druhořadou úlohu) a proto se od běžných přírodních halucinogenů liší; jsou vysoce toxické a člověk si z průběhu silnější intoxikace většinou moc nepamatuje. Ztrácí všechen pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku, podobného alkoholickém deliriu.
     Maximální dávky atropinu používané v lékařství jsou 0,5mg pro jedno podání. K centrálním účinkům dochází po podání dávek 5-10 mg. Atropin má značně dráždivý vliv na centrální nervovou soustavu, u intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech, suchá kůže a zvýšení tělesné teploty jako důsledek blokády sekrece potu), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti) a mydriázu (roztažení zorniček). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Docela výstižnou se jeví následující charakteristika projevů otravy: "divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes". Předávkování atropinem způsobuje selhání dechových a srdečních funkcí.
     Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější. Výrazně ohrožuje dýchací centrum (méně ovlivňuje srdce) a působí silně na rozšíření zornice. Prudká otrava skopolaminem se velmi podobá otravě atropinem. Excitační stadium je však velmi krátké a již při nízké dávce se dostavuje ochromení centrálního nervstva, provázené rozšířením zornic a vysycháním ústní sliznice. Zajímavým důsledkem otravy skopolaminem je stav, kdy intoxikovaný odpovídá rychle na kladené otázky a to bez jakékoliv volní kontroly (toho jevu využívali totalitní režimy jako tzv. sérum pravdy). Někdo reaguje již na nepatrné množství značnou psychickou tupostí či spánkem, někdo jeví značnou pohotovost a sdílnost. Dlouhodobá otrava skopolaminem se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím.
     Intoxikace dávkou nad 100 (50) mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou (minimální smrtící dávka - jak říkají vojáci). Smrtelnou dávku plodů rostliny představuje pro dospělého 10-12 bobulí (pro děti již 3-4). Poměrně často se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu (obsah alkaloidů v droze viz část chemie). Obvykle to začíná zvláštním pocitem intoxikovaného, že při nesoustředění se na dýchání nedýchá. V tomto případě je lepší se na dýchání soustředit a vyhnout se dalšímu podání drogy, nebo raději vyhledat pomoc.
     Je zajímavé, že králíci, ptáci a plži, na rozdíl od lidí, jsou značně odolní vůči tropanovým alkaloidům a mohou bez úhony přijmout větší množství jedovatých lilkovitých rostlin obsahujících tyto látky. Jejich maso se však v tomto případě stává jedovatým. Tohoto účinku se mimochodem také využívalo, zejména ve středověkém travičství.


Při předávkování
     Léčba akutní intoxikace je zhruba následující: okamžitý výplach žaludku velkým množstvím vody s aktivním uhlím, nebo alespoň ihned podat hodně slanou vodu k vyvolání zvracení. Dále se snažit o zmírnění teploty studenými zábaly. V excitační fázi diazepam (5 mg) či chlorpromazin. V případě hlubokého komatu je nutné umělé dýchání, aby se zabránilo vzniku respirační paralýzy. Jako specifické antidotum se používá fysostigmin (i.v. 1-2 mg), jehož podání se ve vážných případech opakuje po 30-60 minutách.

Chemie
     Durman obsahuje v listech a semenech 0,2 až 0,7% alkaloidů tropanové řady. Tyto tropanové alkaloidy jsou hlavními účinnými látkami zmíněné rostliny. První z nich, L-hyoscyamin, byl izolován již v roce 1833.
        

     Alkaloidy skopolamin (vzorec vlevo), hyoscyamin (vzorec vpravo) a atropin (racemát hyoscyaminu) jsou odvozené od pyrrolidinpiperidinového bicyklického systému, a to od jeho N-methylderivátu, nazývaného tropan (odtud tropanové alkaloidy).
     Tyto alkaloidy se nacházejí se i v ostatních rostlinách čeledi lilkovitých, jako jsou blín, rulík, mandragora a řada dalších.
     Hyoscyamin je ester tropinu s opticky aktivní kyselinou tropovou, podobné jako atropin, který je rovněž esterem tropinu, ale s racemickou formou kyseliny tropové (chemické vzorce jsou tedy totožné). Izolovaný a purifikovaný L-hyoscyamin a atropin tvoří bezbarvé krystalky nerozpustné ve vodě, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech vyjma ethyletheru. V rostlinách bývají často doprovázeny skopolaminem (někdy nazývaným hyoscinem), který v durmanu představuje dominantní složku těchto alkaloidů.


Výskyt
     Většina druhů pochází z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno jak ve Starém tak i v Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu (viz mapka). Má rád půdy bohaté na dusík.

     Durman obecný je asi původní v jižní části USA, ale zdomácněl v Evropě i jinde. Roste jako plevel na živných, humózních, dusíkatých půdách na rumištích, úhorech a pustých místech. U nás se vyskytuje v nejteplejších oblastech naší republiky, např. v Polabí a na jižní Moravě.
     Durman neškodný pochází ze Střední Ameriky. U nás se vzácně objevuje na rumištích a skládkách v okolí Prahy a Brna. Častěji se však pěstuje jako okrasná rostlina.
     Durman metelový pravděpodobně pochází z horských oblastí Pákistánu nebo Afghánistánu. Dnes se často pěstuje v jižní Evropě v plnokvětých odrůdách jako okrasná rostlina i u nás.