BLÍN ČERNÝ


Historie
     Ve starověku Egypťané používali blín jako léčivou bylinu a zmiňují se o něm již v 15. stol. př. n. l. v Eberském papyru. Jako léčivá bylina byl blín používán také Babylóňany, Indy a samozřejmě také Řeky a Římany, později Iránci, Araby a Turky. Lidé již tehdy věděli, že blín se vyskytuje v několika variacích a že jeho černá odrůda (H. niger) svým silným účinkem může způsobit i trvalé šílenství. Ve starověkém Řecku se blín podával jako jed a jeho omamných účinků se využívalo i při předstírání šílenství či věštění. Na základě některých domněnek se blín používal i v proslaveném orákulu v Delfách, kde kněžky, omámené kouřem ze semen, pronášely své věštecké výroky.
     Blín se již v dávných dobách používal pro zmírnění bolestí a například i k otupění nešťastníků odsouzených k mučení a popravě. Blín nejenom tlumí bolest, ale také vymazává všechny vzpomínky, což se stalo obzvláště ceněnou vlastností.
     Ve středověku se blín používal rovněž v lékařství jako celkové anestetikum při operacích, dále proti revmatismu, nechutenství, kašli, zápalu plic, hadímu uštknutí, atd. (podle receptů pocházejících z 16. století). Později, až do druhé poloviny 18. století, se na blín jako na léčivou rostlinu zapomíná.
     Nejproslavenějším se blín stal bezesporu v rukou starověkých čarodějnic, které pod jeho vlivem mohly prožívat halucinace a další stavy omámení. Když mladí adepti černé magie procházeli přijímacím obřadem, dostávali nápoj z blínu, který je zbavoval zábran účastnit se čarodějnických rituálů.
     V minulých stoletích se dávala semena blínu také do piva, aby bylo opojnější.


Popis
     Nejrozšířenější u nás je jednoletý nebo dvouletý blín černý - Hyoscyamus niger. Je to rozložitá, lepkavá, chlupatá, silně zapáchající bylina, s tupě hranatou lodyhou vysokou okolo 75 cm a větvenou. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité, peřenolaločné, lodyžní přisedlé, objímavé, podlouhle kopinaté, se 4-5 páry špičatých laloků. Délka listů se pohybuje mezi 15 až 20 cm. Květy jsou žluté nebo žlutozelené, fialkově žilkované, asi 4 cm dlouhé a vyrůstají ve dvou vrstvách, uspořádány v husté vijany. Kalich je zvonkovitě trubkovitý, koruna široce nálevkovitá s pěti tupými cípy. Tyčinky mají chlupaté nitky a fialové prašníky, blizna je hlavatá. Kvete od června do října. Svrchní semeník je složený ze dvou plodolistů. Plodem je břichatá a víčkatá tobolka uložená ve vytrvalém kalichu. Obsahuje velký počet semen vejcovitého nebo ledvinovitého tvaru, červenohnědé barvy.Velmi často se pěstuje blín bezbranný - H. muticus, který roste hlavně v pouštních oblastech Egypta a dále v Afganistanu a Indii. Je bohatší na L-hyoscyamin (0,5-1,4 %), avšak skopolaminu obsahuje méně. Tento druh blínu je oblíbený také mezi Beduíny a dále v některých částech Asie a Afriky, kde se kouří společně s konopím. Z dalších druhů je vzácný blín český - H. bohemicus jednoletá bylina rostoucí v minulosti v okolí Prahy a ve středním Polabí. Původní v jižní Evropě a vzácně zavlečený do okolí Prahy je blín bílý - H. albus.
     


Výskyt
     Blín černý roste jako plevel na živinami bohatých půdách v teplejších oblastech na rumištích, úhorech a pustých místech v nížinách až do podhůří. Je rozšířen po celé Evropě, v západní Asii až po Himálaje, Mongolsko a řeku Ussuri, ale také v severozápadní Africe. Zavlečen byl i do východní Asie, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

Způsob použití
     Droga se užívá jako účinný léčivý prostředek proti bronchiálnímu astmatu, k odstranění křečí při žlučníkových a ledvinových kolikách, ale také při zvýšené sekreci žaludečních šťáv a žaludečních vředech, rovněž při některých nervových chorobách.Jako halucinogen se blín aplikoval především inhalačně. Části blínu se jednoduše nechaly doutnat, nebo se kouřily (či kouří) s tabákem nebo marihuanou.

Účinky
     Alkaloidy blínu odpovídají svým složením i působením alkaloidům ostatních rostlin čeledi lilkovitých (durman, mandragora, rulík,...).
     Vzhledem k obsahu atropinu a skopolaminu, působí tato droga jako typický deliriogen - má intenzivní centrální anticholinergní vlastnosti, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou a snahou po intenzívním pohybu a vznikem zrakových, sluchových a čichových halucinací. Tyto halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení. Halucinogenní účinky se projevují v přechodu mezi vědomím a spánkem, jsou způsobeny především skopolaminem (atropin a hyoscyamin zde hrají spíše druhořadou úlohu) a proto se od běžných přírodních halucinogenů liší; jsou vysoce toxické a člověk si z průběhu silnější intoxikace většinou moc nepamatuje. Ztrácí všechen pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku, podobného alkoholickém deliriu.
     Maximální dávky atropinu používané v lékařství jsou 0,5mg pro jedno podání. K centrálním účinkům dochází po podání dávek 5-10 mg. Atropin má značně dráždivý vliv na centrální nervovou soustavu, u intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech, suchá kůže a zvýšení tělesné teploty jako důsledek blokády sekrece potu), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti) a mydriázu (roztažení zorniček). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Docela výstižnou se jeví následující charakteristika projevů otravy: "divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes". Předávkování atropinem způsobuje selhání dechových a srdečních funkcí.
     Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější. Výrazně ohrožuje dýchací centrum (méně ovlivňuje srdce) a působí silně na rozšíření zornice. Prudká otrava skopolaminem se velmi podobá otravě atropinem. Excitační stadium je však velmi krátké a již při nízké dávce se dostavuje ochromení centrálního nervstva, provázené rozšířením zornic a vysycháním ústní sliznice. Zajímavým důsledkem otravy skopolaminem je stav, kdy intoxikovaný odpovídá rychle na kladené otázky a to bez jakékoliv volní kontroly (toho jevu využívali totalitní režimy jako tzv. sérum pravdy). Někdo reaguje již na nepatrné množství značnou psychickou tupostí či spánkem, někdo jeví značnou pohotovost a sdílnost. Dlouhodobá otrava skopolaminem se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím.
     Intoxikace dávkou nad 100 (50) mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou (minimální smrtící dávka - jak říkají vojáci). Smrtelnou dávku plodů rostliny představuje pro dospělého 10-12 bobulí (pro děti již 3-4). Poměrně často se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu (obsah alkaloidů v droze viz část chemie). Obvykle to začíná zvláštním pocitem intoxikovaného, že při nesoustředění se na dýchání nedýchá. V tomto případě je lepší se na dýchání soustředit a vyhnout se dalšímu podání drogy, nebo raději vyhledat pomoc.
     Je zajímavé, že králíci, ptáci a plži, na rozdíl od lidí, jsou značně odolní vůči tropanovým alkaloidům a mohou bez úhony přijmout větší množství jedovatých lilkovitých rostlin obsahujících tyto látky. Jejich maso se však v tomto případě stává jedovatým. Tohoto účinku se mimochodem také využívalo, zejména ve středověkém travičství.


Při předávkování
     Léčba akutní intoxikace je zhruba následující: okamžitý výplach žaludku velkým množstvím vody s aktivním uhlím, nebo alespoň ihned podat hodně slanou vodu k vyvolání zvracení. Dále se snažit o zmírnění teploty studenými zábaly. V excitační fázi diazepam (5 mg) či chlorpromazin. V případě hlubokého komatu je nutné umělé dýchání, aby se zabránilo vzniku respirační paralýzy. Jako specifické antidotum se používá fysostigmin (i.v. 1-2 mg), jehož podání se ve vážných případech opakuje po 30-60 minutách.

Chemie
     Blín černý obsahuje v listech až 0,15% a v semenech až 0,3% alkaloidů tropanové řady.
     

     Alkaloidy L-hyoscyamin (vzorec vlevo), atropin (racemát hyoscyaminu) a skopolamin (vzorec vpravo) jsou odvozené od pyrrolidinpiperidinového bicyklického systému, a to od jeho N-methylderivátu, nazývaného tropan (odtud název tropanové alkaloidy). Hyoscyamin je ester tropinu s opticky aktivní kyselinou tropovou (alfa-fenylhydrakrylovou), podobně jako atropin, který je rovněž esterem tropinu, ale s racemickou formou kyseliny tropové. Izolovaný a purifikovaný L-hyoscyamin a atropin tvoří bezbarvé krystalky nerozpustné ve vodě, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech vyjma ethyletheru. Nejvíce halucinogenní složkou je skopolamin (někdy nazývaný hyoscin), který představuje u blínu dominantní složku tropanových alkaloidů. Tyto alkaloidy se nacházejí se i v ostatních rostlinách čeledi lilkovitých, jako jsou durman, rulík či mandragora. V semenech je dále obsažen olej složený z kyselin linolové, palmitové a stearové.